Dobrý den, jmenuji se Alena Lecká a pracuji jako učitelka. Kromě toho jsem maminkou velmi čilého 4letého kloučka, takže aktivit a termínů mám poměrně dost a nedovedu si představit, jak by vypadal můj denní časový harmonogram bez promyšleného plánování. A hlavně nastavení prioritních úkolů a aktivit.
U mě je zásadní důležitost a posloupnost aktivit
Úkoly, povinnosti a aktivity se samozřejmě vynořují bez ohledu na to, že ta druhá je důležitější než ta první (což je od nich velmi bezohledné, no uznejte). Jenže ta důležitější musí být na prvním místě. Pomáhá mi u každého týdne to-do list, který píšu (trošku nelogicky) zprostředka, abych měla nad i pod ještě volné místo pro případ dopsání akutních úkolů nahoru a těch méně spěchajících dolů. Pokud se nějaká činnost týká zcela výlučně konkrétního dne, napíšu si ji přímo do políček pro daný den. Posloupnost aktivit je pro mě velmi důležitá, protože mám často tendenci jednu činnost nedokončit a začít další. Ve výsledku není pořádně hotová ani jedna. Tím, že si aktivity pod sebe napíšu, vím, že na žádnou z nich nezapomenu.
Termíny
Jako učitelka si nosím diář i do výuky, abych si mohla termíny písemek domluvených se žáky zapsat rovnou do měsíčního přehledu. Mám tak představu, kolik testů která třída kdy píše (anebo napsala za celý měsíc). Dává mi to i zpětnou vazbu o tom, zda nejsem s některou ze svých tříd s látkou příliš pozadu. Do měsíčního přehledu (a pak i ke konkrétnímu dni) si zapisuji i osobní termíny – návštěvy lékařů svoje nebo synovy, schůzky s přátel, narozeniny, či jiné poznámky typu „kde mám v kolik hodin být“. 
Barvičky pomůžou
Protože zápisů je poměrně dost, pomáhám si ještě barvičkami, respektive barevnými zvýrazňovači. Pracovní záznamy zvýrazním žlutou, synovy aktivity jeho oblíbenou zelenou a ty moje růžovou. Je pravda, že to vyžaduje občas si prostě večer sednout a zabarvovat, když na to nenajdu čas přes den a napíšu to jen propiskou. Ale dělám to pro sebe, protože ve shonu můžu často zapomenout, a velmi by mě mrzelo, kdybych třeba na schůzku s kamarádkou kvůli zápalu opravování školních testů zapomněla.
Deník vděčnosti
Nepopírám, že se mi už mnohokrát stalo, že jsem pátrala třeba i několik dní zpětně, co bych deníku sdělila, a že ne vždy mi paměť posloužila. Nicméně považuji za velmi dobrou relaxační techniku si najít na deník čas, popřemýšlet, co hezkého se mi ten den stalo. Člověk si pak tváří v tvář jednotlivým zápisům uvědomí, že žijeme v blahobytu a hojnosti a že vlastně nemáme důvod si stěžovat. A pocítíte tu vděčnost? Já tedy ano.
Další pomocníci
Diář nezvoní, tak daleko ještě nejsme. A protože občas prostě potřebuju takto velmi důrazně na něco upozornit, „propojuju“ diář s kalendářem v telefonu – prvotní zápis udělám do diáře (do telefonu těžko, když ho máte zrovna u ucha a domlouváte třeba termín u doktora) a pak si ho ještě poznamenám do kalendáře mobilu i s nastavením připomínky. Jsem vděčná i za šikovný obal, který u diáře mám – jednak mi to umožňuje schovat do něj propisku a jednak si ukládám za jeho přebal i vizitky, lístky do kina nebo účtenky. Šňůrku obalu mám vloženou vždy u konkrétního týdne. Kromě toho používám ještě tři kancelářské sponky – tu jednu mám u aktuálního měsíčního přehledu, druhou u deníku vděčnosti a tu třetí u volných listů na konci deníku, které využívám k záznamům ordinačních hodin lékařů či jiných důležitých kontaktů – zabráním tak divokému listování, protože se mi požadovaná stránka hned otevře.
